Od starověku byla svatba považována za hlavní událost lidského života, proto je s ní spojeno značné množství tradic, zvyků a znamení. V posledních letech se znatelně zvýšil zájem o ruské svatby, mnoho mladých párů chce své svatby oslavovat stejně krásně a poeticky jako jejich vzdálení předkové.
Nejdůležitější svatební obřady
Tradiční ruská svatba je celý komplex obřadů prováděných v přísném pořadí. Nejdůležitějšími svatebními obřady byly dohazování, spiknutí, rozlučka se svobodou, svatba, svatební noc a svatební hostina. Každý z nich měl určitý význam. Dohazování a spiknutí byla jednání mezi zástupci rodin o možném uzavření manželství mezi dívkou a chlapcem. Spiknutí upevnilo dohodu, která vznikla. Na rozluce se svobodou se nevěsta rozloučila se svou „dívčí vůlí“, než vstoupila do nového období svého života. Svatba byla náboženskou a legální registrací manželství a první svatební noc byla jejím skutečným upevněním. Svatební hostina byla výrazem radosti a veřejného souhlasu s novou rodinnou unií.
Ústřední postavy svatebního obřadu
Svatební obřad proběhl formou jakési performance, na které se podílely přísně definované postavy, jejichž chování podléhalo zavedeným pravidlům. Navzdory skutečnosti, že nevěsta a ženich byli ústředními postavami, byla jim přidělena pasivní role. Na začátku svatby musela nevěsta všemožně prokazovat svou neochotu vdávat se a ženich naopak musel prokazovat lásku a úctu k ní.
Nejdůležitější role ve svatebním obřadu byla přidělena příteli, který byl manažerem svatby ze strany ženicha. Mezi jeho povinnosti patřila kontrola nad prováděním tradic, zábava hostů vtipy a větami, ochrana mladých lidí, jejich příbuzných a hostů před zlými duchy. Mimochodem, čaroděj byl nutně pozván na svatbu v obavě, že kdyby byl ignorován, mohl by mladému způsobit nenapravitelnou škodu.
Výlet ke koruně
Svatební obřad byl založen na komplexním prolínání křesťanské a pohanské víry. Z pohanství vycházela myšlenka, že vdaná dívka zemře na svůj minulý dívčí život a po první svatební noci se znovu narodí v nové kvalitě. Kouzelné akce určené k ochraně mladých před negativními vlivy byly také pohanské povahy. Tradice pravoslavné církve se začaly aktivně zakořenit v lidovém svatebním obřadu od druhé poloviny 17. století. Povinné bylo požehnání rodičů a církevní svatba.
Cesta za korunou byla doprovázena dodržováním řady zvyků. Brzy ráno odjel svatební vlak do domu nevěsty. Počet zásob musel být lichý, ne však menší než tři. Jeli jsme po obchvatu, abychom zmátli „zlé síly“. Příbuzní nevěsty postavili na vlakové cestě nejrůznější překážky, za jejichž překonání musel ženich zaplatit výkupné. Poblíž domu nevěsty kladly její družičky předstíraný odpor, který bylo opět možné překonat pouze pomocí dobrého výkupného.
Před cestou ke koruně byli ženich a nevěsta oblečeni do kožešiny. Dohazovač si česal vlasy hřebenem namočeným ve víně nebo silném medu. Poté byli posypáni chmelem nebo obilím smíchaným s penězi. Všechny tyto obřady slibovaly prosperitu a prosperitu budoucí rodině. Poté byly zapáleny svatební svíčky. Přinesli do kostela jídlo a chlebové víno, které kněz nabídl třikrát k pití nevěstě a ženichovi. Po třetí sklenici ženich rozbil jeho sklenici na zemi. Poté byly svatební svíčky formovány dohromady a umístěny do vany z pšenice, která byla v hlavách postele novomanželů.
Po návratu na cestu mladých byly „brány“seřazeny nebo byly zapáleny ohně, které sloužily jako talisman. Aby ji Brownie vzal do svého domu, uvolnila nevěsta černé kuře přinesené s sebou. Přítel pokřtil cestu mladých bičem a dohazovač zametl cestu koštětem. Jejich rodiče je přivítali chlebem a solí, a pak začala svatební hostina zvaná „knížecí stůl“.
