Velikonoce jsou hlavním křesťanským svátkem, na který každý rok čekají miliony věřících nejen v Rusku, ale po celém světě. Toto slovo přeložené z řečtiny znamená „vysvobození“a vždy slouží jako připomínka toho, že Kristus byl vzkříšen, když snášel veškeré utrpení pro lidskou rasu.
Velikonoce se obvykle slaví na jaře v jednu z nedělí. Proč lze tento velký svátek každý rok oslavovat v různých časech?
Židovské a křesťanské Velikonoce
Oslava křesťanského Pesachu původně úzce souvisela s datem oslav Judského Pesachu. Oslavovalo se to ne podle slunečního kalendáře, ale podle hebrejského lunárního kalendáře.
Podstatou Pesachu je, že je věnován zázračnému osvobození Židů z egyptského otroctví. K této události došlo v polovině 13. století před naším letopočtem. Popisuje to druhá kniha Bible - Exodus.
Kniha říká, že Pán varoval Izraelity před blížící se spásou a oznámil jim, že příští noc přijde každá egyptská rodina o své prvorozené, protože pouze takový trest donutí Egypťany osvobodit Židy z otroctví. A aby se tento trest nedotkl samotných Židů, bylo nutné pomazat dveře jejich domů krví beránka zabitého den předtím. Jeho krev zachrání židovského prvorozeného před smrtí a osvobodí jej z otroctví. A tak se stalo. Od té doby se židovský Pesach slaví každý rok a na památku této události je zabit beránkový beránek.
Tento beránek je předobrazem Ježíše Krista, který byl Spasitelem světa ukřižovaného na kříži za hříchy lidstva. Evangelium říká: „Kristus je Beránkem Božím, který snímá hřích světa, Jeho drahocenná krev, vylitá na Kalvárii, nás očisťuje od každého hříchu. A jeho ukřižování přímo v den židovského Pesachu není v žádném případě náhodné. “
Stalo se tak v den úplňku, po jarní rovnodennosti, 14. nisanu podle hebrejského kalendáře. A Ježíš vstal třetí den po ukřižování, kterému říkáme vzkříšení. Proto jsou data oslav židovského a křesťanského Pesachu tak propojená.
Během prvních tří století křesťanské historie existovaly dvě data pro oslavu Velikonoc najednou. Někteří jej oslavovali 14. nisana společně s Židy jako symbol vzpomínky na Kristovo ukřižování a jeho smrt, zatímco jiní, kteří se stali většinou, hned první neděli po 14. nisanu, jako symbol Kristova vzkříšení z mrtvých.
Konečné rozhodnutí o datu slavení Velikonoc bylo učiněno v roce 325 na první ekumenické radě. Bylo rozhodnuto: „… slavit Pesach, po židovském Pesachu, první neděli po úplňku, která bude v den jarní rovnodennosti nebo bezprostředně po ní, ale ne dříve než jarní rovnodennost.“
Juliánský a gregoriánský kalendář
Počínaje rokem 325 nl začali křesťané po celém světě slavit Velikonoce a další křesťanské svátky ve stejný den.
Po rozdělení křesťanské církve v roce 1054 se však objevila takzvaná římskokatolická církev. Zpočátku zůstal kalendář svátků stejný, ale poté v roce 1582 papež Řehoř 13. představil gregoriánský kalendář, což znamená novou chronologii. Tento kalendář byl považován za přesnější z hlediska astronomie, protože nyní je přijat ve většině zemí světa.
A ruská pravoslavná církev dodnes používá starý juliánský kalendář (který se dodnes lidově nazývá pravoslavný), protože Ježíš Kristus žil v době, kdy platil juliánský kalendář.
Na základě tohoto kalendáře jde Pasach popsaný v evangeliu v chronologii bezprostředně po židovském Pesachu. V gregoriánském kalendáři se věří, že katolické Velikonoce se mohou shodovat nejen s židovským, ale také o něco dříve.
Někdy se tedy pravoslavné Velikonoce shodují s katolickými, jindy je zde poměrně velký rozdíl v počtech.
Za zmínku stojí také to, že gregoriánský kalendář je určitě přesnější, ale po staletí sestupoval požehnaný oheň v Betlémě v den Velikonoc podle juliánského (pravoslavného) kalendáře.
