6. července 1991 se v Litvě poprvé oslavoval Den státnosti. Datum bylo načasováno tak, aby se shodovalo s výročím korunovace krále Mindaugase (Mindaugas), které se konalo v roce 1252. Svátek se stal každoroční událostí a během jeho konání se vyvinuly určité tradice.
Král Mindaugas aktivně bojoval za sjednocení litevských zemí proti svým sousedům - Livonskému řádu a volynskému princi Danielovi. V té době byla Litva pohanskou zemí. S různým úspěchem Mindaugas a jeho sousedé - Galicijci, Volyňané a Samogiti - zaútočili na sebe a pokusili se znovu získat kousky cizího území. Mindaugas měl také vnitřní nepřátele - vzpurné litevské knížata.
V roce 1251 byli Mindaugas a jeho manželka Marta pokřtěni podle katolického (římského) obřadu a přinutili pokřtít své vazaly. Papež Inocent IV. Vyhlásil Litvu za katolický stát. V roce 1253 byli Mindaugas a Marta korunováni za křesťanského krále a královnu. Mindaugas tedy získal podporu mocného Říma. Po dobu 10 let, až do abdikace svého prvního a jediného krále od křesťanství v roce 1260, zůstala Litva katolickým státem.
Den korunovace Mindaugas je v Litvě považován za začátek integrace země do evropského společenství a přijetí křesťanských duchovních hodnot. V katedrále ve Vilniusu se koná slavnostní mše. Před prezidentským palácem se koná obřad vztyčení státní vlajky, po kterém hlava státu přednese slavnostní projev.
Před diváky shromážděnými na náměstí vystupují folklórní soubory s lidovými písněmi a tanci. Milovníci domorodé historie z běžné populace také přijíždějí na dovolenou v národních litevských krojích. Inspirovaní mohou zpěváky podpořit sborovými vystoupeními svých oblíbených písní. Večer prezident pořádá státní sváteční recepci pro speciální pozvané hosty.
V parcích a kulturních centrech po celé zemi se konají národní slavnosti s řadou atrakcí, vystoupeními místních a pozvaných umělců a povinným veletrhem. Hosté na dovolené jsou zacházeni s národní kuchyní. Na konci prázdnin občané shromážděni ve skupinách zazpívají sborovou hymnu.
