Den hnutí za nezávislost se v Tunisku slaví každý rok 3. září. Brzy po skončení druhé světové války, v tento den, bylo v republice uspořádáno hnutí za nezávislost. Jeho aktivity nakonec vedly k úplné nezávislosti státu na Francii.
Navzdory represím koloniálních úřadů proti účastníkům hnutí za národní nezávislost se v zemi aktivně rozvíjel vojenský odpor vůči kolonialistům. Organizované oddíly farmářů zničily statky francouzských plantážníků, zabily francouzské důstojníky, vyhodily do povětří mosty. V letech 1952 a 1953 museli kolonialisté sklízet úrodu pod ochranou tanků.
Francie vyslala do země více než 70 000 vojáků, ale osvobozenecké hnutí neustále rostlo. Ve společnosti stále více rostly protestní nálady, organizovaný tuniský proletariát vstoupil do tvrdého boje. V létě roku 1955 byla Francie nucena dělat ústupky, souhlasila s udělením nezávislosti Tuniska, ale s podmínkou, že stát nemá právo určovat zahraniční politiku země.
Tuniskí osvoboditelé však dostali to, co chtěli. 20. března 1956 byla podepsána nová dohoda, která dala Tunisku úplnou nezávislost. Od té chvíle země slaví Den nezávislosti.
Habib Bourguiba byl zvolen tuniským předsedou vlády v dubnu 1956 a o rok později se stal jejím prezidentem. Bourguiba byl uznávaným vůdcem Dusturovy strany, která se od ostatních buržoazních stran lišila silnějšími vazbami na široké masy. Do jeho majetku lze zařadit nezpochybnitelné zásluhy v osvobozeneckém hnutí země.
Na Den hnutí za nezávislost v Tunisku se všude konají vzpomínkové a slavnostní události. Občané země si pamatují osvoboditele republiky, jejich tvrdý boj za nezávislost země. Na hlavní ulici v hlavním městě, pojmenované po prvním prezidentovi Habibovi Bourguibovi, se konají vojenské přehlídky, shromáždění a demonstrace a pro obyvatele města se konají slavnostní koncerty. Lidé si navzájem gratulují k získání svobody a nezávislosti svého státu. Po západu slunce je obloha nad Tuniskem osvětlena barevným ohňostrojem a ohňostrojem.
