Po Novém roce pravoslavní lidé slaví Kristovo narození. Všichni o této dovolené víme z první ruky. Víme, víme, ale na tradice a rituály, které dodržovali naši předkové, se postupně zapomínalo. Chci mluvit o nich.
Lidové a církevní zvyky jsou zpravidla úzce propojeny. Ale nejznámější tradice, totiž koledování, mezi ně nepatří. Církev odsoudila lidi k chůzi a zhruba řečeno k žebrání, proto si lidé postupem času koledovali jen u příbuzných.
Existuje také taková tradice: s příchodem Vánoc lidé zapálili ve svých domovech slavnostní oheň, kterému se jinak říkalo „vánoční poleno“. Byl slavnostně přiveden do domu a dodržoval všechna nezbytná pravidla, jmenovitě: současně četli modlitbu, rozsvítili a vyřezali na ní kříž. Také to polili medem a dávali na něj všechny druhy jídla. Jinými slovy, bylo to něco jako pohanský idol, se kterým se zacházelo, jako by byl živý a ctěný.
Mezi tradice patří také: vánoční věnec, svíčky a hvězda. To vše symbolizuje světlo hvězd, které zářilo v hodinu, kdy se narodil Kristus.
A za starých časů existoval takový zvyk: lidé hráli scénu o narození Krista. Věřili, že s pomocí toho se tento svátek stane bližším a srozumitelnějším.
Víte, odkud pochází tradice dárků na Vánoce? Všechno vycházelo z příběhu evangelia, ve kterém 3 mudrci přišli ke Kristu a přinesli mu dary na počest jeho narození.
A samozřejmě vánoční stromeček. Kam bez toho můžeme jít? Ctíme si tuto tradici, i když se s námi trochu změnila. Smrk se stal novoročním. A ona symbolizuje ráj a věčný život. A ve starověku to znamenalo symbol věčného života a plodnosti.
To jsou jen některé z tradic souvisejících s Vánocemi. Uctíme alespoň ty nejzákladnější. Abychom nezapomněli, kdo jsme, musíme si pamatovat naše kořeny.
